Hlas Maury

Dobrý den, dovol mi, abych se představila: jmenuji se Maura. Před časem jsi poznal mou maminku Annu a četl jsi o jejích erbazzoncini. Co ale nevíš, je, že dnes do nich používá zeleninu, kterou můj manžel pěstuje na naší zeleninové zahrádce. Můj příběh je však trochu jiný než ten její: vždycky jsem pracovala jako účetní, a když jsem se vdávala, v kuchyni jsem opravdu neuměla vůbec nic. Jednoho dne jsem maminku požádala, aby mě naučila tři nebo čtyři recepty, které jsem měla nejraději, a opsala jsem si je do diáře z roku 1980, který mám dodnes.

Naše recepty jsou opravdu naše vlastní. Když mluvíme o „masových kuličkách“, máme ve skutečnosti na mysli „masové kuličky babičky Anny“, o tom není pochyb. Jedním z receptů, které děti milují nejvíc, je bezpochyby minestra imperiale (císařská polévka): připravuje se ze sýra Parmigiano Reggiano, vajec a mouky. Těstovina, která se do polévky přidává, trochu připomíná omeletu vysokou asi půl centimetru, se špetkou soli. Někdo přidává i mletý muškátový oříšek, ale podle mé zkušenosti ho děti většinou nemají rády. Těsto se peče v horké troubě asi deset minut dozlatova, pak se nechá vychladnout a nakrájí na malé kostičky. Byl to ideální recept na oslavy a svatby a navíc praktický, protože se dal připravit pár dní předem. Dvě polévkové lžíce do každého talíře, trochu horkého vývaru a vystačilo to i pro padesát lidí.

V chladných zimních měsících patří minestra imperiale na našem stole k opravdovým oblíbencům. Mám velké štěstí, protože moje sousedka hospodaří a chová padesát slepic. Každé tři dny má tolik vajec, že je s velkou laskavostí rozdává celému sousedství. Na jaře a v létě z části těchto vajec připravuji do zásoby porce těstoviny, které pak zamrazím na zimu.

Když vařím podle našich rodinných receptů, maminka říká: „Jsi opravdu šikovná, desetkrát, dokonce stokrát lepší než já,“ ale já jí nevěřím, protože ona byla v kuchyni vždycky umělkyní. Ještě před několika měsíci dokázala ručně vyválet domácí těsto na těstoviny na neuvěřitelně tenký plát. Dívala jsem se na něj proti světlu a přemýšlela, jak to dokáže. Já tak tak zvládnu gnocchi (u kterých nevadí, když se v těstě objeví pár dírek), ale těsto na cappelletti se musí vyválet rychle, aby neoschlo, protože pak by se cappelletti špatně uzavíraly. Ona to zvládala bez námahy. Potom jsme se my, její dcery, čtyři sestry, rozestavily kolem stolu a za chvíli… jsme měly dost cappelletti pro všechny!

Dnes používáme strojek na těstoviny, ale naštěstí nám zůstaly chvíle, kdy jsme v kuchyni všichni společně. Začínáme už v listopadu, vybereme si sobotu, neděli nebo jen dopoledne, kdy nemáme žádné povinnosti, a pustíme se do příprav na Štědrý večer. Teď už je nás docela hodně, skoro třicet: všichni chodí na večeři k Chiaře, protože má největší dům. Naše recepty nám zůstanou navždy a budou je mít i naše děti, protože jim je babička Anna všechny zapsala do knihy.

Někdo si z generace na generaci předává prsten nebo hodinky, jiný zachycuje rodinnou historii na obrazech nebo ji zapisuje do knihy. My tu svou vyprávíme prostřednictvím receptů – jídel, která nás provázela při slavnostních příležitostech i v těžkých chvílích. Jsou to jídla, která nás slyšela se smát, možná se i hádat a povídat si o všem možném. Jak jsem řekla na začátku, tyto recepty jsou opravdu naše vlastní a opatrujeme je jako ty nejvzácnější vzpomínky.

Mauřin recept: minestra imperiale (císařská polévka)

Suroviny
150g strouhaného sýra Parmigiano Reggiano
150g semoliny nebo mouky
100g másla nebo margarínu
4 vejce
50g najemno nasekané mortadelly (volitelné)
Mletý muškátový oříšek (volitelné)

Postup
Rozpusť máslo nebo margarín a poté smíchej všechny suroviny. Vymaž formu, nalij do ní těsto a rozválej ho. Peč ve středně vyhřáté troubě 15-20 minut. Upečenou těstovinu nakrájej na malé kostičky a uvař je ve vroucím vývaru.

 

Autoři:
Text: Carlotta Fiore
Fotografie: Diego Rosselli