Hlas Anny

Jmenuji se Anna Lucia, ale všichni mi říkají Anna. Kolik mi je? Je mi teprve 90 let.

Žiji tam, kde jsem se narodila: ve městě Reggio Emilia. Měla jsem krásné dětství, i když v mých vzpomínkách na něj zůstává válka stále přítomná. Maminka musela každý den péct chléb, protože po výmlatu chodily stráže vybírat pšenici a každému z nás nechávaly jen pár uncí. Proto jsme museli velmi dbát na to, aby nic nepřišlo nazmar. Byla to léta, kdy byl nadbytek nepředstavitelný, ale hlady jsme nikdy netrpěli.

Ve vzpomínkách vídám maminku Olgu, které jsme všichni říkali Stella, často v kuchyni, jak připravuje tagliatelle, cappelletti... Pamatuji si, jak hnětla těsto a učila mě ho vyválet. Stůl byl pro deset a půl roku starou holčičku příliš vysoký, a tak jsem si pokaždé musela stoupnout na stoličku. Maminka myla nádobí a bratr ho měl za úkol utírat. Protože jsem byla nejmladší, na mě zbyly příbory a všechno, co se nedalo rozbít. Před mnoha lety, v tu noc, kdy svatá Lucie plní dětem punčochy sladkostmi a bonbony, se mi nechtělo pomáhat. A nedbala jsem ani na maminčino varování: „Svatá Lucie tě vidí, víš!“ Druhý den ráno jsem se probudila dřív než Luigi a běžela k punčoše, kterou jsem večer předtím nechala svaté Lucii. K mému velkému překvapení ale byla prázdná. Protože bratrova punčocha měla stejnou barvu a byla ze stejné látky, rozhodla jsem se je vyměnit, dokud všichni ještě spali. Nevšimla jsem si ale, že Luigiho punčocha je mnohem delší než moje! Hned mě odhalili, ale trest jsem za to nedostala. Sladkosti, které bratr dostal, jsme si rozdělili. Luigi z toho samozřejmě radost neměl.

Jak roky plynuly a já už měla vlastní děti, stalo se tradicí den před svátkem svaté Lucie připravovat náplň do tortelli, které jsme dělávali na Vánoce. Vařili jsme kaštany a připravovali zavařeninu, do které jsme přidávali nastrouhanou citronovou kůru, sultánky, čokoládu a později i kávu. Hrnec byl tak velký, že se nevešel ani do lednice, a tak jsme ho nechávali vychladnout na balkoně. Když byly dcery samy, chodily ven do zimy se lžícemi, aby si trochu tajně nabraly. Myslely si, že si toho nikdy nevšimnu, ale já to vždycky věděla. I proto jsem jí dělávala tak obrovské množství.

Máme mnoho rodinných receptů, třeba na pasta rasa připravovanou den předem nebo na „dort z tagliatelle“, kterému moje dcera říká „máslový koncentrát“. Moje babička milovala zuppa di pane, polévku ze starého chleba. Když jsem byla malá, slýchávala jsem, jak říká mamince: „Stello, pro mě nic nechystej. Udělám si panèda.“ A já běžela nahoru, protože jsem věděla, že vždycky zbude i na mě. Ze všech tradičních jídel naší rodiny o nás jedno vypovídá obzvlášť mnoho. Je to maminčin recept na smažené taštičky z těsta na gnocco plněné mangoldem ze zahrady. Proč smažené? Protože každý ví, že smažené jídlo je mnohem chutnější. Tomuto jídlu říkávala erbazzoncini a na světě není jediný člověk, kterému by nechutnalo.

Moje dcery je dodnes připravují svým dětem, protože předávání rodinných receptů je jako procházka vzpomínkami, při níž si uchováváme slova našich maminek, abychom nikdy nezapomněli. Proto jsem se před několika Vánocemi rozhodla tyto recepty sepsat a darovat je vnoučatům. A do přání jsem napsala:

Pokud se tvoje chutě nikdy nezmění, chtěla bych, abys měl moje recepty.
Ať se ti dobře vaří.
S láskou,
Babička Anna

Anniny recepty: erbazzoncini fritti (smažené erbazzoncini)

Suroviny

Na těsto na gnocco
1 kg mouky
4 lžičky soli
5-6 lžic olivového oleje
½ litru mléka

Na erbazzoncini
1 kg mangoldu nebo špenátu
3-4 lžíce olivového oleje
150 g sýra Parmigiano Reggiano
Nasekaná petržel a česnek
Sůl

Postup

Na těsto na gnocco
Ze všech surovin vypracuj těsto a nech ho jednu hodinu odpočívat.

Na erbazzoncini
Mangold a špenát zprudka orestuj a společně nasekej najemno. Opékej je na pánvi s olejem po dobu 10 minut. Odstav, přidej petržel a sýr a podle chuti osol.
Z těsta, které nesmí být příliš tenké, vytvaruj tortelli, po celém obvodu je pevně uzavři a uprostřed je stiskni. Erbazzoncini smaž po několika kusech ve velkém množství oleje.

Autoři:
Text: Carlotta Fiore
Fotografie: Diego Rosselli